Kývl na šatnáře, postavil se do dveří a rozhlédl se po lokále.

Uviděl ji téměř ihned.

Byla vysoká, ale poměrně štíhlá. Nad hlavou se jí tyčily vysoko vyčesané platinové vlasy.

Nordin.nepochyboval ani na okamžik, že to je ona. Seděla v sofa u zdi se sklenicí vína před sebou a vedle ní dřepěla mnohem starší žena. Dlouhé černé vlasy se ji vlnily po ramenou, ale na mladistvém zjevu jí nijak nepřidaly.

Chvíli si obě ženy prohlížel. Seděly mlčky. Plavá Malin civěla na svou sklenici a točila jí mezi prsty. Černovláska se neustále rozhlížela po místnosti a tu a tam koketním pohybem hlavy odhodila vlasy stranou.

Nordin se obrátil k šatnáři.

"Promiňte, ale nevíte, jak se jmenuje ta dáma, co sedí tamhle u zdi? Ta blondýna?"

Šatnář se podíval ke stolu u zdi.

"Dáma," odfrkl. "Jak se jmenuje, to nevím, ale říkají ji myslím Malin. Tlustá Malin nebo tak nějak."

Nordín mu předal kabát a klobouk.

Když přišel k jejich stolu, tmavovláska si ho prohlédla pohledem plným očekávání.

"Promiňte, že ruším," řekl Nordin. "Ale rád bych mluvil se slečnou Malin, jestli dovolí."

Plavá Malin se na něho podívala a upila vína.

"Oč jde?" zeptala se.

"Jde o jednoho vašeho známého," řekl Nordin. "Nesedla byste si na chvilku se mnou k jinému stolu?"

Plavá Malin se podívala na svou společnici a Nordin honem dodal:

"Pokud ovšem vaše přítelkyně nebude nic namítat."

Tmavovláska si z karafy na stole dolila sklenici a vstala.